Zařízení ve tvaru čtverce, který měří pouhých 1 x 1,2 milimetru, má možnost přepínat svou „clonu“ mezi širokoúhlým objektem a zoomem okamžitě. A protože přístroj je tenký jen několik mikrometrů, mohl by být umístěn kdekoliv. (Pro srovnání, průměrná šířka lidského vlasu je asi 100 mikrometrů.)
Kameru lze instalovat přímo do vláken oděvu, do skel brýlí nebo vlasů. Zařízení by bylo možné dopravit i do vesmíru ve formě malého obalu, který by se následně rozvinul na tenké, ale dlouhé plechy. Šlo by tak monitorovat dění ve vesmíru.
Kamera nemá žádný rozlišovací limit, může zaostřovat až na gigapixely. Zařízení se skládá z jednotlivých vrstev s řadou 64 světelných přijímačů, které se dají považovat za miniaturní anténky laděné pro příjem vln světelného záření. Za zlomek vteřiny mohou být světelné přijímače manipulovány tak, aby vytvořily obraz objektu. A to lze provést bez nasměrování zařízení na objekty, což by bylo nutné s použitím klasické kamery. Půvab tkví v tom, že dokážeme vytvořit obraz bez mechanického hýbání na objekt. Tato funkce se nazývá syntetická clona.
Výsledný snímek vypadá jako šachovnice s osvětlenými čtverci, ale tento základní obraz s nízkým rozlišením je jen prvním krokem. Schopnost zařízení manipulovat s příchozími světelnými vlnami je tak přesná a rychlá, že teoreticky dokáže zachytit stovky různých druhů obrazů v jakémkoli světle, včetně infračerveného záření, během několika sekund.
Aparát s takovými vlastnostmi je mimořádně výkonný a silný. Aby měla běžná kamera stejný výkon, je nutné použít velmi velký objektiv, který zaručí vysokou fokusaci světla. Čočky přítomné ve fotoaparátech a kamerách jsou zhotoveny ze skla a tím obrazu dodávají zkreslené barvy, které jsou sice pouhým okem neviditelné, ale při bližším zkoumání je odlišnost obrazu a objektu znatelná. Tenká kamera tento problém nemá.
Další fáze výzkumu chce zvětšit počet světelných přijímačů připadajících na jednu vrstvu kamery.
Skip to content