Na otázku, jak stěhovat starožitný nábytek, neexistuje exaktní odpověď, protože každá akce je svým způsobem jedinečná. Záleží tu na mnoha okolnostech, které vstupují do hry, a pro něž je také vhodnější povolat na tuto práci profesionály. V čem spočívá ona záludnost, či spíše nestandardní podmínky takového stěhování?
Nerozebíratelné kusy – moderní nábytek se obvykle zhotovuje tak, aby se dal rozebrat na dílčí komponenty, a mohl se snadno přestěhovat i svépomocí. Pochopitelně tím základním důvodem výroby rozebíratelného nábytku není stěhování, ale úspora místa ve skladových prostorách při velkosériové výrobě. Každopádně je to tak, že moderní nábytek si můžete přestěhovat i samo, zatímco s tím starožitným by vám měli vypomáhat stěhováci. Ten se rozebrat nedá a musí se přenášet vcelku.
Hmotnost a objem – některé starožitné kousky jsou pěkně velké a těžké, vzpomeňme například takový rokokový psací stůl, intarzovanou šatní skříň, velkou starožitnou knihovnu či manželskou postel. S tím vším se musí profesionálové popasovat, jenže ti na to mají nejen svaly, ale i techniku a grif. Amatéři také mohou nábytek při přenášení poškodit anebo si přivodit úraz.
Do patra bez výtahu – když se stěhují starožitnosti například z nějakého depozitáře, kde je k dispozici nákladní výtah, jde to celkem bez problémů a docela rychle. Jenže co takové domy bez výtahů, například bývalé měšťanské objekty v centrech větších měst. Ty mívají i tři a více pater a chůze po schodech se starožitným nábytkem rozhodně není záviděníhodná.
Nevytočíte se na schodech – velmi nepříjemné situace nastávají, když je nutné vynášet těžký nábytek přes úzká schodiště. Některá mohou být lomená a spirálová a tam to nebude žádná legrace. Někdy je pak výhodnější namísto po schodech spouštět nábytek po laně z balkonů, lodžií či z oken. A do toho by se amatéři rozhodně neměli pouštět.
