Nejednoho z našinců přímo nadchne, když se shání po nějaké půjčce a náhle uzří něco ‚bez dokládání příjmů‘.
Je to vcelku logické. Půjčku přece vesměs potřebují ti, kdo mají hlouběji nebo i vysloveně hluboko do kapsy, a že by někdo takový prahnul touhou přiznávat tu svou almužnu před těmi, kdo rozhodují o tom, zda mu svěří část svého jmění, to se rozhodně říci nedá.
Ten, kdo má hluboko do kapsy, se naopak často bojí přiznat, kolik si vydělává. Protože si logicky říká, že pokud bere málo, nebude dost důvěryhodný. A pokud má za sebou zkušenost se získáváním půjčky v bance, je v tom dokonce touto finanční institucí utvrzen.
A proto takový hledá něco, kde po něm nebudou chtít vědět, jaké jsou jeho příjmy.
Ovšem oni to po něm budou chtít vědět všude. I tam, kde se nabízí dejme tomu americká hypotéka bez dokládání příjmů. A to z toho prostého důvodu, že jde o půjčku, a každý, kdo někomu něco půjčuje, potřebuje záruku, že se jednoho dne se svými penězi a náležitými úroky zase shledá.
Rozdíl je tu pouze v tom, že v případě produktů ‚bez dokládání příjmů‘ nejsou takové prověrky zase až tak přísné, ne-li přímo likvidační. To, že se tu poskytovatel zajímá o žadatelovu ekonomickou situaci, vůbec neznamená, že mu nepůjčí, protože se mu budou zdát přiznané příjmy neúměrně nízké.
Hlavní totiž je ověřit, zda je dotyčný potenciální dlužník schopen splácet. Zda skutečné má příjmy, respektive soukromou firmu, která existuje nejen na papíře, ale i fakticky. A kdo v tomto ohledu vyhovuje, nemusí se bát.
Po zaměstnanci tu budou chtít dozajista doložení příjmů, tedy dejme tomu pracovní smlouvu a výpisy z účtu za poslední tři až šest měsíců. Po soukromnících budou žádány kupříkladu daňové přiznání, faktury, příjmové doklady, výpisy z účtu a podobná potvrzení, u starobních důchodců důchodový výměr, u příjemců některých dávek rozhodnutí o jejich přiznání.
Ale ať už bude doloženo cokoliv, není třeba hned házet flintu do žita. Protože v nebankovním sektoru se uspěje daleko snáze než v bance. I po doložení úsměvných příjmů k pláči.